Detail vzkazu
Ahoj Kristýno,
pamatuješ si mě? Tu sedmnáctiletou holku s přehnanou naivitou a láskou k žonglování. Sedím ve svým pokojíčku, místností hraje Green day a teče mi slza nad tím, že tohle budeš číst, až ti bude 22 let… jak se ten věk zdá neskutečný. Pět let… Co se za tu dobu změní? Jak se za tu dobu změním já? Jak se změní moji nejlepší přátelé, moje záliby, moje rodina?
Pět let a uteče to jako kapka vody v prudký řece a ty najednou sedíš na židli někde na koleji, ve svým bytě se svým přítelem nebo prostě jen na svým odjakživa velkým zadku a čteš tenhle rádoby smutnej dopísek od svého, humorem a leností napumpovanýho, já.
Přirozeně přetýkám nedočkavostí a ty určitě taky, protože tvoje věčně děravá hlava určitě zapomněla, co jsi semka za hovna tenkrát, ve svých mladých sedmnáctinách, napsala.
Asi začnu školou… jak určitě víš, nebo si snad pamatuješ, tak jsem teďka ve druhém ročníku v béčku -_- Bože můj, jak já tu třídu nenávidím. Co mě ale zajímá víc než jak jim vypíchnout oči vidličkou, aby si toho nikdo nevšimnul je, jestli si zvládla maturitu. Pevně věřím, že ano a že teď děláš, co tě baví a že tě to bavit na nějakou dobu nepřestane.
Vzpomínáš na svůj první den ve škole? Jak si se málem složila v autobuse? A na ty cesty se Sandrou pětkou domů? Na ty odpoledne strávený s holkama? V cukrárně, v kině nebo prostě jen ve Stopshopu? Nohovej pozdrav? Vzpomínáš si ještě na to, jak jsi trávila čas po škole s Tomem? Na ty hodiny, kdy jste byli v šatnách samy…? Ráda bych celej tenhle dopis věnovala všem těm nesmrtelným hláškám, který většinou vznikly naprostou náhodou. Třeba jako „Aha no!“ nebo „Tak mi dej džusíka no“ a hlášky naší Janinky <3 „Polib si kundu“ a všechny angličtiny s ní… „Petejtou“ a „Lajbrery“
Doufám, že se teď směješ stejně blbě jako já anebo že minimálně vznikly milióny dalších hlášek.
Asi dost o škole… protože to je nuda.
Hele je ti právě 22. Prosím. Prosím. PROSÍM!!!! Řekni, že ses naučila aspoň trošičku vařit. Protože jestli si stále na úrovni „Zapal všechno, co můžeš a uteč“ tak jsi moc nepokročila.
Jinak co Magnis? Bojím se zeptat, jestli ještě pořád dál funguje nebo jestli si jeho součástí. Doufám, že jo a že pro tebe znamená pořád tak strašně moc, jako teď pro mě. Jinak co manažerství? To byla blbost, co? A na jednokolce jezdit umíš? No každopádně pevný nervy… dost jsme se kvůli Magnisu natrápili, že?
Doufám, že jsi s panenkama pořád v kontaktu a jestli ne, tak minimálně s černou Verunkou. Obě dvě moc dobře víme, že ona je to nejlepší, co nás mohlo kdy potkat, takže se můžu jenom modlit, že ti časem nedala košem :/ Za chvíli je tady Zámiš, mé sny se naplní a já se s ní zcákám. Takže prosím, moje budoucí já, snaž si všechno zapamatovat.
Takhle otázka prostě musela přijít… Co kluci? Docela by mě zajímalo, jestli se někdy dáš dohromady s Tomem, protože je to super kluk. Každopádně něco mi říká, že sázku, kterou jsme s Verčou neoficiálně uzavřely o tom, která z nás se dřív vyspí s klukem vyhraje ona.
Přála bych si, abych se konečně zamilovala <3
A co Monča? Je pořád s Tomem? Vzali se? A co naši? Sice je to pět let, ale doufám, že jsou všichni mí prarodiče pořád s náma.
A to by bylo asi tak všechno. Opatruj se. Nedělej hovadiny, a hlavně tuhle radu neposlouchej.
Za pět let pá :*
Kristýna Obršlíková, 3.10. 2017, 19:45
