Detail vzkazu
Ahoj,
to jsem zase já.
ale otázka je,
kdo jsi ty?
Kdybych si měla tipnout tak:
1) stále mám strach z budoucnosti
2) stále jsem neovládla své kudrnaté vlasy
3) stále miluju deskovky, tančit tak, že prostě jen jsi. lozit ferráty
4) úzkosti z neúprosného ubíhání času a toho, že to všechno jednou skončí? prsímtě, nuda, dál.
5) ovládáš jízdu tím pekelným vynálezem jménem osobní automobil (souvisí s předchozím bodem)
6) skočila jsi padákem a přežila
7) pořád si diářuješ (schválně se podívej do modrého diáře z roku 2022, napíšu tam dnes zmínku:)
8) Přežiješ pandemii, přežiješ i válku, přežiješ i co dálšího? blackout? kolaps kapitalismu?
9) Bože, co dál...žilas v zahraničí? máš dítě? jsi zdravá?
mno.. tak toho asi raději nechme. Napíšu ti teď o mě.
Jsou to 2 měsíce, co začala válka na Ukraině.
Rok, co žiju a pracuji (fuj, jobbo, fuj) v Praze.
Dva roky, co začal covid.
Čtyři roky od doby, kdy jsem žila Vancouveru.
Mám Raffa, mám roztomilý byt (za ne úplně roztomilý nájem), stabilní práci stáního úředníka. Mám hezký vztah s rodiči. Můžu si zaletět někam po Evropě na prodloužený víkend. V úterý kurz akvarelu, ve čtvrtek jóga. Poslouchám rádio vawe a podcasty. O víkendu jdeme někam do restaurace/na brunch/drink. Alespoň jednou týdně se potkám s nějakým kamošem. Když se poštěstí, přijede někdo na návštěvu. Diářuju si, chodím do knihovny, objevuju nové místa v Praze. Miluji jezdit na sdílených kolech a vyhlídky. V hlavě mi hraje Stromae - La solassitude nebo Heat waves od Glass Animals.
Chlapy jsem vyřešila, znám svoji hodnotu, odpustila jsem si, komplexy mě netrápí. Teď je tu něco jiného. Přetrvávající úzkost z ubíhajícího času. Z pocitu, že se mi život přesívá mezi prsty. Že nežiju naplno. Že jsem měla před covidem plány na Nový Zéland, EVS. Že se cítím pořád tak strašně sama(!).
Když mi bylo 16, představovala jsem si, že v tomto věku budu žít jako v seriálu přátelé nebo HIMYM. Mít bandu kamarádů a spoustu vtipných zážitků a zábavy. Když mi bylo 23, rozhodla jsem se, že nechci tradiční kariéru a že namísto toho, využiju všechny možnosti cestování a budu prostě free. Jak vidím svou bližší budoucnost teď? Asi se usadím a přestanu prahnout po dobrodrůžách a budu s tím vlastně spoko. Asi se vrátím někam blíž rodině. A v takovémto případě, dítě dává úplný smysl. (Akorát, že to mi příjde, jako že to vzdám a podvolím se systému, že to je jen plán b. Že jsou zásadnější věci, které by se měly v životě odžít). Musím se o tom pobavit v klidu s Raffem, protože vůbec nevím, jakou bude hrát v mé budoucnosti roli on..
.............
Takže tak. Terapie sdílením;)
Měj se dobře. Jsi skvělá, posílám hug tobě, mé starší já a přeji ti hodně štěstí.
