Detail vzkazu
Ahoj Viki, ahoj Alane (Aný),
píšu Vám vzkaz z minulosti. Je pátek 24. 1. 2025 a dnes je mi 50 let. Sedím ve škole v jazykovně a pracujeme s dětmi na PC. Večer máme jet do Prahy oslavit mé narozeniny v Brasilieru a zítra budeme v 11:30 hrát hru Pražský řezník. Už se moc těším.
Je to dva a půl měsíce, co umřela moje maminka, tvá babička. Bylo mi hodně smutno, ale už je to lepší. Teď už musím žít zase svůj život. Chci ho žít víc zodpovědně, zdravě, chci běhat, cvičit a víc číst. Teď nás s Danem baví číst Stoiky. Pokud chci svůj další kus života prožít kvalitně, je nejvyšší čas myslet na to, jak. A zdravý životní styl je ten jediný způsob, jak toho dosáhnout. Vybudovat si svaly, které drží tělo a tělo krmit jen kvalitní zdravou stravou. Stejně tak je důležité krmit svou duši a mysl. Číst, přemýšlet, meditovat a být co nejvíc ve spojení s přírodou.
Minulý týden jsem byla na stáži ve Finsku. Bylo to super, ale vyčerpávající. Práce mě baví, mám tam dobrou pozici a dělám spoustu věcí nad standard. PR, časopis, koncerty, teď budu dělat školení Canvy pro kolegy a spoustu dalšího. Myslím, že vedení dokáže moji práci ocenit. V práci jsem spokojená.
Až budete tenhle dopis číst, nejspíš už nebudu naživu. Ale to nevadí. Ať jsem zemřela kdykoliv, ten život stál za to. Pravda, byl docela dost pestrý, někdy až moc. Některé věci bych vymazala, ale na druhou stranu, každá, byť špatná zkušenost, mi přinesla spoustu nového. Na základě různých (i negativních) zkušeností jsem dokázala projít docela zásadní změnou svého charakteru. Od sebestředné nevyrovnané neempatické namyšlené a někdy nesnesitelné holky až po celkem přemýšlivou, laskavější a empatičtější ženu. Tedy aspoň doufám :-) Byla jsem na mnoha místech u nás i ve světě, zažila spoustu legrace a i když v mém životě byly temné chvíle, z ničeho jsem se úplně nehroutila a zvítězilo pozitivní myšlení. Alespoň doposud.
V tuto chvíli jsem vdaná dva a půl roku za Daniela Schönigera a musím říct, že Dana mi seslalo samo nebe. Je pro mě v životě moc důležitý. Byl mi vždy obrovskou oporou, je pracovitý, nesobecký, laskavý a empatický. Neznám všímavějšího a hodnějšího člověka. Miluji ho a jsem šťastná, že může být po mém boku. I když možná občas nesouhlasíte s jeho názory nebo myšlením, vězte, že vás měl vždycky moc rád a vše dělal ve vašem zájmu. Je upřímný a férový.
Ale nejšťastnější ze všeho v životě jsem z toho, že jsem mohla mít tak skvělé dva syny. Tebe, Viktore a Tebe, Alane. Jste oba chytří, přemýšliví, jste féroví, máte dobré srdce a skvělý smysl pro humor. Ať už jste kdekoliv, s kýmkoliv a děláte cokoliv, doufám, že jste spokojení, šťastní a neztrácíte nadhled a svůj smysl pro humor.
Vím, že pro vás velká část dětství (zejména v temné době insolvence) nebyla jednoduchá. Křehký věk, hledání sebe sama, do toho rozvod rodičů, insolvence, jiný přítel mámy, to je na jednoho opravdu velká dávka zátěže a diskomfortu. Zvládli jste to s velkou ctí, nikdy jste mi to nevyčítali a za to vám z celého srdce děkuji. Doufám, že jste se z toho s klidnou duší oklepali a život jde dál... Také jste mi byli oba v životě velkou oporou.
Takže miluji vás a děkuji vám, že jste byli mými společníky v mém zajímavém životě. Uvidíme se zase někde příště. Duše jsou určitě pořád spolu.
Tenhle dopis jsem napsala oběma synům stejný, protože to tak cítím u Vás obou a mám Vás celý život stejně ráda.
A teď rada od maminky (ta musí být :-D):
Žijte zdravě, choďte do přírody, cvičte (jedině svaly drží tělo pohromadě :-), buďte pozitivní, čtěte, uživejte smysluplně každého okamžiku (protože život je dar) a nezapomínejte se setkávat s přáteli.
Přeji Vám dlouhý, spokojený život a na závěr náš citát se ségrou, když jsme byly mladé a kterého jsem se držela v těžkých časech: Hlavní je se nepos**t! :-D
Carpe diem!
S láskou
Máma
